Prostě je ten byt moc malej a těsnej, je lepší se v něm moc nezdržovat. Pak se nemusí tolik uklízet. Představa velké změny vás děsí a stejně nevíte, jak by se to dalo udělat líp. Chlap vás taky nepodpoří. Prostě to teď budete muset přežít a časem si to doma uděláte hezký a příjemný. Třeba až budou děti velký.

Další dobrá zpráva je, že nemusíte všechno měnit najednou. Není potřeba vše vyházet a nakoupit nové. Není potřeba věnovat určitý čas jen a pouze změně domova.

Můžete svůj domov přizpůsobovat postupně, krůček po krůčku. Udělat z proměny zábavu a ne další povinnost. Povinností máte spoustu, energie a času méně, tak si to nedělejte složitější, než je potřeba.

Vize jako kompas

Aby to ale fungovalo, potřebujete jednu klíčovou ingredienci. Která to je? Je to plán. Záměr. Koncept. Návrh. Pokud budete mít vizi a budete vědět, co chcete a proč, bude mnohem snazší váš domov uspořádat takovým způsobem, který vám bude vyhovovat.

Plán vám umožní postupovat krok za krokem, dělat malé změny, které vám nezaberou moc času a díky těmto postupným malým změnám můžete nakonec dosáhnout velkého výsledku. Plán je váš kompas – ukazuje směr a pokud budete držet kormidlo, dojedete do cíle.

Ve chvíli, kdy se pro něco rozhodnu, tak si tím zavírám několikery další dveře. Jasné rozhodnutí nás směřuje konkrétním směrem. Jedné věci říkám ano a ostatním ne. S tím je ale spojeno spoustu pochybností.

Měla jsem utkvělou představu, že když si stanovím záměr, určitě přijdu o to nejvíc nejlepší, co by mi život sám mohl nadělit.

Bála jsem se, že to nevymyslím dost dobrý. Bála jsem se, že si svým záměrem sama hodím klacky pod nohy, protože přeci ze svého omezeného úhlu pohledu nejsem schopná vidět, co je pro mě ideální.

Zodpovědnost

Byla jsem zastánce toho, že všechno nechám plynout a nebudu do toho zasahovat. Dát si záměr je totiž velká zodpovědnost. Ale může to být i cesta k cíli. Záleží, na jaké úrovni vývoje se právě nacházíme.

Jsou lidé, kteří už nemají záměry a plyne jim to skvěle. Já jsem dospěla k závěru, že záměr ještě potřebuju. Proč? Právě proto, že se toho tak bojím. Bojím se převzít zodpovědnost za vlastní život.

Teď jsem ve fázi, že je fajn zjistit, co vlastně chci. Po čem skutečně toužím? Jaká chci být? Jak chci žít? Kde chci žít? Na základě toho si můžu dát záměr. A pak nepřekážím a nechám to plynout.

Je totiž mnohem pravděpodobnější, že dostanu k narozeninám čokoládový dort, když někomu řeknu, že bych ho ráda dostala. Jinak možná dostanu citronovej anebo spíš žádnej. Co je váš čokoládový dort?

Není potřeba strkat nos do všeho a rozhodovat o všem. Je ale fajn se rozhodnout o klíčových oblastech v našich životech jako je zdraví, partnerství, domov nebo práce a přijmout za ně odpovědnost. Ono totiž něco nechat plynout samo o sobě je také rozhodnutí. Rozhodnutí, že nezasáhnu a nezměním směr.

Změna jako běžná součást života

Záměr není nic pevně daného. Můžete své rozhodnutí změnit, rozhodnout se jinak. Vytvořit nový záměr, posunout se dál. Život plyne, nic není stálé. Vaše záměry mohou být průžné a proměňovat se. Vaše domovy mohou být pružné a proměňoat se. Vždyť zítra už budete jinde než dnes. I váše doma může být.

Koncept je ta kouzelná přísada, která z nezvládnutelné a nepředstavitelné změny udělá změnu zvládnutelnou. Koncept je ta změna. Ve chvíli, kdy máte vizi, tak už máte hotovo. Už vám chybí jen ji realizovat, převést do hmoty. To je ale mnohem snazší, když už víte, co chcete a proč.