- Zamýšlíte se nad tím, kam si sednete anebo ne?
- Jste třeba někdy zklamaní, když je vaše oblíbené místo obsazené?
- A jak to vaše oblíbené místo vypadá?
ZÁKUSEK V KLÍNĚ?
Sezení je velké téma :D Sezení je o tom, že mám židli, která mně chrání záda, a zároveň mám oči tím druhým směrem – potřebuju vidět před sebe. Chci vidět před sebe a zároveň mám tu pevnou oporu v zádech.
A tohle se dá použít i ve větším měřítku. Sedím tak, že mám chráněná záda (třeba zdí, skříňkou) a mám výhled. Výhled na místo, odkud hrozí nebezpečí, přehled o tom, co se kolem mě děje.
Jasně, blbost, že jo… jaký by vám asi tak v kavárně hrozilo nebezpečí. Třeba že vám hodí servírka zákusek do klína? Jo. Třeba.

Doma to může být třeba o tom, že vidíte dítě, které vám vběhne do pracovny dřív, než se za vámi objeví během živého vysílání. Máte už odrostlé děti, které respektují váš prostor na práci? Lehce závidím…
Jasně, tygr vás doma nejspíš nepřekvapí. Ale stejně ten pocit bezpečí a opory v zádech je fakt skvělej. Pro někoho je to důležitější, pro někoho míň. Někdo to cítí víc a někdo vůbec. To ale neznamená, že to na určité úrovni nepracuje.
Intenzita vnímání
Často si intuitivně tímhle způsobem hledáme sami místa, kam se usadit. Pro někoho je to třeba důležitější než pro někoho jiného.
Já jsem si pořádně uvědomila, že prostor vnímám trochu jinak (možná intenzivněji) až ve chvíli, kdy jsem šla se svou dlouholetou kamarádkou do kavárny.

Kamarádíme od základní školy a ten vztah je fakt úžasnej. Jsem za něj hodně vděčná, vídáme se jen občas, třeba jednou za rok, ale prostě si to všechno řekneme.
Naposledy, když jsme se viděly, tak jsme vešly do kavárny a já jsem zpozorněla. Všude bylo plno, ale jeden stůl na nás čekal. A ta kamarádka na mě tak koukla a říká:
Tak si vyber. Kde budeš sedět?

A v tu chvíli mi to došlo. Ona to ví.
Ona ví, že pro mě je to naprosto zásadní a že když mě nechá sedět tady na té židli úplně v luftu, tak že jí stejně nebudu věnovat plnou pozornost a budu furt roztěkaně koukat, co se kde děje.
pro ni to není tak zásadní
Takže jsem se mohla pěkně posadit na lavici dozadu, mít tu oporu v zádech, vidět prostor před sebou a ona si sedla tak bokem, ale trochu zádama do prostoru. Pro ní to není tak zásadní jako pro mě.
To neznamená, že to nevnímá. To znamená, že ona vnímá tu důležitost, kterou to má pro mě. A dala mi možnost si sednout tak, abych se cítila co nejlíp. A to je celý.

Takhle funguje i Feng Shui. Cílem je pracovat s prostorem tak, aby nám v něm bylo dobře. Aby prostor pracoval pro nás. A jednou z těch možností je, že si v kavárně sednu tak, že mám krytá záda a výhled. Vnímám, jak se na daném místě cítím.
Jinak se cítím na místě v rohu, kde je menší provoz, jinak na frekventovaném místě hned u dveří a jinak když sedím na baru.
Jinak se cítím v jedné kavárně a jinak v druhé.
Takhle se dá pokračovat a pokračovat. Různá místa, různé situace, různí lidé.

Tip na závěr
Zkuste tento týden víc vnímat, kde se cítíte dobře a kde ne. Co na to má vliv? Jak to vypadá, když se cítíte skvěle? Najdete nějaký společný znak?
Občas pomáhá začít krok za krokem dělat malé změny. Pokud se chcete pověnovat jednomu místu, které máte doma, přihlaste se do výzvy zdarma.
