28. října 2020

Tak se nám ulevilo! Partner konečně podepsal novou pracovní smlouvu. A začíná další kolotoč. Potřebujeme najít bydlení v okolí Lausanne a potřebujeme se stihnout přestěhovat do porodu. Termín mám v půlce ledna, takže nejpozději v prosinci musíme bydlet. To je spousta času, celý 2 měsíce!

Náš sen

Budeme rodina, to je fakt velký! A je potřeba tomu přizpůsobit i naše bydlení. Přestaneme bejt škrti, přestaneme šetřit na doraz a najdeme si fakt skvělé bydlení! Protože to je přeci rodinnej život, ne?

Sníme a řešíme, co vlastně chceme. Vycházíme z našeho bydlení ve Francii, o kterém píšu ve svém příběhu, a přidáme všechno, co nám chybí. I něco navíc.

Chceme rodinný dům se zahradou nebo alespoň obří terasu s výhledem. Nutnou součástí je dílna, abychom mohli tvořit rukama. Potřebujeme alespoň 4+kk, abychom mohli mít ložnici, pracovnu i dětský pokojíček. A nesmí to být dál než půl hodiny jízdy na kole od partnerovy práce, aby nemusel dojíždět autem a aby na cestě nestrávil moc času.

No a kdyby to bylo kousek od jezera, tak to by byla fakt pecka! Mohla bych chodit každý den plavat. Mohla bych chodit s kočárkem kolem jezera na dlouhé procházky, cítit vůni vody a nechat se oslňovat krásou velkolepých hor, které z jezera vystupují.

Realita

Už po prvním obhlédnutí nabídek jsme zjistili, jak moc nereálný náš sen je. Za takovou nemovitost bychom každý měsíc dali víc než je celý partnerův plat. Ok, tak tudy cesta nevede. Musíme se vrátit zpátky na zem.

Zachovali jsme požadavek na to, aby to měl blízko do práce a všechno ostatní jsme škrtli. Hledáme cokoliv, co pro nás bude finančně dostupné a bude to ve stanovené vzdálenosti. To nám definovalo lokalitu, kde hledat.

Takže byt. Ok. Ve městě. Ok. Bez zahrady. Chjoo :(

Listopad 2020

Klepu se jak ratlík, když mám volat na první inzerát ve francouzštině. Googlím věty a klíčová slova, která bych mohla potřebovat a opakuju si číslovky, které nezvládám ani po roce ve Francii. Zhluboka se nadechnu a jdu na to. Vyťukám číslo a… nikdo to nebere.

Uf. To se mi ulevilo.

Ale v dalších dnech mě to nekonečné telefonování přivádí k šílenství. Často je v inzerátu číslo na agenturu, která mi teprve nadiktuje číslo na někoho, kdo reálně zajišťuje návštěvy. Někdy je to nájemník, někdy domovník, někdy uklízečka. Hovorů je opravdu hodně.

S každým dalším telefonátem zvládám mluvit plynuleji. Obvykle se dorozumím a už přeskakuju úvodní větu Do you speak English? a připadám si jako mistr světa.

A tak objíždíme byty. Většinou zvládneme alespoň dva byty na jeden den (někdy i čtyři) a dvakrát až třikrát týdně jezdíme do Lausanne. Je to fuška. Bylo by to jednodušší, kdybych každých 20 min nepotřebovala čůrat a před každým retardérem zběsila neřvala: Zpomal!

Žádost o byt

Když se nám byt líbí a chceme ho získat, je potřeba podat žádost. V té kromě běžných náležitostí vyplňujeme i náš rodný stav, počet dětí, na jaké hudební nástroje hrajeme a výši platu. Až po několika prvních zamítnutých žádostech zjišťujeme, že ve Švýcarsku platí nepsané (ale dodržované) pravidlo, že cena za pronájem bytu nesmí přesahovat třetinu příjmu domácnosti.

Pokud na to nemáte, máte buď smůlu anebo se za vás musí někdo zaručit. Limit je dán hlavně proto, aby náklady na bydlení nepřetěžovali rodinný rozpočet a aby nájemce byl schopen pravidelně platit. To může být na jednu stranu fajn, že rodina ví, že bude mít dostatek peněz na další výdaje, ale může to být i reálná překážka jakékoliv bydlení získat.

Pravidlo jedné třetiny

Pokud má domácnost ve Švýcarsku celkový hrubý příjem 5000 CHF, bude se muset s bydlením vejít do 1666 CHF (asi 40 000 Kč). A možná bude problém takové bydlení sehnat.

Pojďme zkusit toto pravidlo aplikovat i na Českou republiku. Na obecném a velmi zjednodušeném příkladu ukážu, jak se dá nad náklady na bydlení uvažovat a vy to můžete zkusit taky.

Vezměme si případ rodiny s dětmi, kdy jeden z rodičů je na rodičovské dovolené a druhý vydělává průměrný plat. Průměrná hrubá měsíční mzda v České republice za rok 2020 byla asi 36 200 Kč. Pokud pro jednoduchost vypočítám rodičovský příspěvek také z průměrné hrubé mzdy roku 2020 a počítám s ním na 3 roky, vychází hodnota 8333 Kč.

Když obě hodnoty sečteme, dostaneme se k číslu 44 533 Kč. Z něj nás zajímá právě třetina, to je 14 844 Kč. Takže náklady na bydlení této smyšlené rodiny by neměly přesáhnout 15 000 Kč.

Pokud se na to podíváme z hlediska mediánu (střední hodnota, tzn. polovina lidí vydělává míň a polovina víc), který možná v tomto případě vypovídá více, dostaneme číslo ještě nižší. Medián hrubé mzdy v roce 2020 byl asi 31 200 Kč. Rodičovský příspěvek je stejný. Výchozí hodnota je tedy 39 533 Kč, třetina pak 13 177 Kč.

A teď přichází porovnání s cenou bydlení. Cena bydlení je individuální a odvíjí se od mnoha faktorů – velikost bytu, poloha, zařízení. Například v Královéhradeckém kraji se nájmy bytů 3+kk pohybují kolem 14 000 Kč bez energií. V Praze ale ceny bytů 3+kk začínají na 17 000 Kč a není problém najít byt stejné kategorie za 25 000 Kč bez energií a více. To už je pořádný rozdíl oproti výše zmíněnému příkladu.

Jak by to vyšlo konkrétně Vám?

Budu ráda, když se se mnou podělíte o to, zda vám náklady vychází dle tohoto pravidla nebo ne. Možná můžeme být rádi, že v České republice nic takového není. Určitě se ale můžeme tímto přístupem inspirovat a zjistit, jak na tom naše domácnost je.  

• Možná, že se do limitu vejdete. To je super!
• Možná, že se do limitu vejdete, ale bydlíte v bytě, který je Vám těsný. Možná by stačilo se na něj podívat novýma očima a efektivně využít prostor, který máte k dispozici.
• Nebo vám částka vyjde vyšší než doporučený limit. Ani tak nepropadejte panice a rozhodně nepodávejte okamžitě výpověď! Je to jen možný úhel pohledu na poměr financí vynaložených na bydlení a celkového příjmu domácnosti. Inspirace ze zahraničí. Dost možná je to pouze období na mateřské, které musíte dočasně překlenout. Anebo vás napadne nějaký způsob, jak příjmy rodiny zvýšit. 

Poznámka pod čarou

Pokud jste četli pozorně anebo jste stejní hnidopiši jako já, určitě vám neuniklo, že sčítám hrubou mzdu s čistým rodičovským příspěvkem. Takže chyba! 

Jenže já dokonce zanedbávám i to, že Švýcaři mají obecně nižší daně (liší se to kanton od kantonu, město od města). A naopak ze své čisté mzdy si povinně platí zdravotní pojištění a lékařskou péči. Prostě je toho moc, co bychom museli vzít v úvahu, takže jsem se rozhodla to zjednodušit.